Tuol Sleng - Muzeum Genocidy - Filip Šubrt Photo

“Landscape photography is the supreme test of the photographer - and often the supreme disappointment."

Ansel Adams .


Phnom Penh

Angkor

Galleries

Tuol Sleng - Muzeum Genocidy

Tuol Sleng je muzeum v centru Phnom Penhu, které ukazuje hrůzu kambodžské genocidy. Je umístěno v budově bývalé střední školy, která se za vlády rudých khmérů proměnila ve známou věznici S-21. Rudí khmérové školu začali školu jako vězení používat ihned po nástupu k moci roku 1975 a využívali ji do posledních dní své hrůzovlády roku 1979. Mezi těmito lety prošlo branami vězení na sedmnáct tisíc vězňů, z nichž naprostá většina skončila na vražedných polích u vesnice Choeung Ek.

Tak jako nacisti, rudí khmérové si vedli přesnou evidenci svého barbarství vůči vězňům. Ihned po příjezdu do vězení byl každý vězeň vyfotografován a musel poskytnout podrobné informace o své osobě, počínaje dětstvím až do chvíle zadržení. Poté se museli vysvléknout do spodního prádla, vše ostatní jim bylo zabaveno. Ihned poté byli převezeni do cel. Ve vězení byly dva druhy cel. V malých celách byli vězni připoutání k podlaze nebo ke stěnám. Ve velikých celách byli společně připoutání k dlouhé železné tyči, tak že se poloha těl vzájemně střídala. Všichni bez rozdílu spali na zemi bez matrací, sítí proti hmyzu či obyčejné deky. Vězni rovněž měli zákaz jakekoliv konverzace mezi sebou.

Většina vězňů strávila v S-21 dva nebo tři měsíce. Jednou z mála výjimek byli vysoce postavení khmérští vůdci, kteří se zpronevěřili ideálům revoluce. Ti zde byli drženi a mučeni mnohem delší dobu. 

Všichni vězni šli na výslech do dvou nebo tří dnů od nástupu do vězení. V Tuol Sleng používali velmi účinný systém mučení. Díky tomu se vězni přiznali ke všemu co po nich věznitelé chtěli. K mučení zde používali elektrické šoky, pálení částí těla rozžhaveným železem, zavěšení, řezání, dušení plastovými sáčky či trhání nehtů a polévání ran alkoholem nebo i waterboarding. Mnoho vězňů toto trýznění nepřežilo, avšak to bylo pro mučitele velmi špatné, neboť potřebovali jejich přiznání ke všem smyšleným kauzám. Proto byla ve věznici zřízena i speciální lékařská jednotka, která měla mučené na zachránit než se ke všemu přiznají.

V prvním roce fungování věznice byli oběti pohřbívány nedaleko věznice. Avšak do konce roku 1976 došlo místo. Vězni tak byli převáženi do vyhlazovací centra, které bylo zřízeno u vesnice Choeung Ek, které leží patnáct kilometrů od Phnom Phenu. Rudí khmérové zde své oběti vraždili velmi nechutným způsobem. Protože měli nedostatek munice použivali k usmrcení  motyky, krumpáče, mačety, železné tyče či jámy vysypané DDT. Oběti pak naházeli do masových hrobů. V některých jámách se po konci války našlo až sto těl.

Když roku 1979 vietnamská armáda osvobodila Phnom Penh, našla ve věznici pouhých sedm přeživších vězňů. Ti přežili jen díky tomu, že je rudí khmérové využívali pro jejich dovednosti. Byli to malíři a fotografové, kteří zaznamenávali utrpení vězňů. Jako těchto sedm nemělo štěstí dalších čtrnáct obětí, které stačili rudí khmérové popravit a umučit, než vietnamská armáda vstoupila do věznice S-21. Tito poslední oběti této věznice jsou pohřbeny na školním dvoře.