Ve východní části Dubrovníka, v blízkosti dubrovnických hradeb, se nachází komplex Dominikánského kláštera. Oblast kolem Dominikánského kláštera patří k nejvýznamnějším architektonickým komplexům v Dubrovníku a je jednou z hlavních pokladnic kulturního a uměleckého dědictví města.

Dominikáni započali stavbu  kláštera v Dubrovníku roku 1225, ale stavba kláštera a přilehlého kostela se protáhla až do 14 století.

Místo, které si Dominikáni pro svůj klášter vybrali, bylo jedním z nejdůležitějších při obraně města. Proto se klášter stal ve 14. století součástí městských obraných hradeb.

Svou konečnou podobu Dominikánský klášter získal v 15. století kdy byly dostavěny sakristie, kapitulní síň a křížová chodba. Ta byla budována v letech 1456-1483 místními staviteli (Utišenović , Grubačević , Radmanovićand) podle architektonického návrhu florentského architekta Massa di Bartolomeo. Sakristi postavil roku 1485 slavný dubrovnický architekt Paskoje Milicevic. 

Autorem zvonice ze 16. století je architekt Checo of Monopoli. Spodní část zvonice kláštera je postavena v románském stylu, horní patra pak ve stylu gotickém, s typickými dvojitě klenutými okny (tzv. bifora) a kopule je postavena ve stylu barokním.

Ke klášteru patří i kostel, který byl v průběhu staletí několikrát přestavěn a v 18. století, za okupace francouzskými vojsky, sloužil jako koňské stáje. V klášteře jsou mezi pilíři dodnes vidět žlaby, ze kterých koně žrali a pili.Kostel je jednou z největších gotických perel na východním pobřeží Jaderského moře.

Velikým pokladem Dominikánského kláštera je i bohatá knihovna s více jak 220 prvotisky. Je zde i mnoho ilustrovaných rukopisů. Dále jsou zde uložena i umělecká díla významných dubrovnických umělců především z 15. a 16. století (Nikola Božidarević , Lovro Dobričević a Mihajlo Hamzicjj) .