Japonsko - Filip Šubrt Photo

“Landscape photography is the supreme test of the photographer - and often the supreme disappointment."

Ansel Adams .


Tokio

Kjóto

Hirošima

Japonsko (japonsky: 日本国, Nihonkoku/Nipponkoku) je císařský ostrovní stát ve východní Asii. Japonsko se rozkládá od severu od Ochotského moře po Východočínské moře na jihu. Skládá se z více jak 3000 ostrovů. Největším ostrovem  je Honšú (本州) následuje Hokkaidó (北海道), Kjúšu (九州) a Šikoku (四国).

Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce: 日 (ni, slunce) 本 (hon, původ) 国 (koku, země). Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo, odtud zřejmě pocházejí názvy v evropských jazycích (francouzské Japon [žapon], anglické Japan [dž'pen]). Hlavní město Tokio, patřící mezi největší aglomerace světa, leží na ostrově Honšú.

Archeologické nálezy ukazují, že Japonsko bylo osídleno prvními lidmi přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné. Lidé do Japonska migrovaly díky pravidelně se opakujícím dobám ledovým, které spojovaly ledem Japonský kontinent a východní Asii, čímž byla umožněna migrace lidí, rostlin a zvířat z oblasti dnešní Koreje a Číny.

Od roku 10 000 př.n.l. se v Japonsku začala rozvíjet takzvaná kultura Džómon, charakteristická výrobou keramiky, lovem a sběračstvím. Dochovaná keramika z této doby je považována za nejstarší keramiku na světě (stará až 14 500 let). Toto období je také neoficiálně považováno za dobu, kdy se začaly psát dějiny Japonska. Konkrétně to bylo v roce 660 př.n.l. kdy byl na trůn státu Jamato (jihozápadní část středního Honšú) zvolen první japonský císař Džimmu.

Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v 7. století př. n. l. původním císařem Jimmu. Během 5. a 6. století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců). Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Ve 13. století Japonci odrazili dva mongolské pokusy o invazi na ostrovy.

Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Mandžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin (ropy, kaučuku, barevných kovů, atd.), které muselo dovážet. Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii. Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně (6. července 1941) bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách. V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 2. září 1945.

Japonsko

139
89
58