Kambodža - Filip Šubrt Photo

“Landscape photography is the supreme test of the photographer - and often the supreme disappointment."

Ansel Adams .


Angkor

Phnom Penh

Kambodža

Kambodžské království (někdy se používá i khmérské označení Kampuchea), je stát v jihovýchodní Asii, který sousedí na východě s Vietnamem, na severu s Laosem a na severozápadě s Thajskem (s ním má rovněž mořskou jihovýchodní hranici v thajském zálivu).

Je důležité si uvědomit, že kambodžská historie se nezačala psát až ve 20. století, kdy se  k moci dostali Rudí Khémoré a strhli na sebe světovou pozornost svou krutovládou pod vedením Saloth Sara, známého pod jménem Pol Pot, ale její historie je velmi bohatá a dlouhá. Němým svědkem a důkazem, jak mocná byla khmérská říše, jsou chrámy v Angkoru, které ukazují jak bohatá a silná byla vojenská říše Khmérů. Vrchol khmérské říše nastal při vládě Jayavarmana VII (vládl v letech  asi 1181 až 1218). Za jeho vlády se říše rozpínala na území dnešních států Vietnam, Laos, Barma, Thajsko a Malajsie

Více než 4 století, kdy kambodžané v polovině 15. století opustili Angkor, až do zřízení francouzského protektorátu, trvalo tzv. temné období. V této době došlo, v důsledku útoků z Vietnamu a Siamu (dnešní Thajsko),  k veliké ekonomické, sociální a kulturní stagnaci khmérské říše. Do 19. století Vietnamci a Thajci ovládli skoro celou khmérskou říši. Nestalo se tak jen díky zásahu Francouzů, kteří vyhlásili nad touto oblastí svůj protektorát a začali zde hájit svoje zájmy. 

Francouzi vyhlásili protektorát v 60. letech 19. století s cílem ovládnout celý region jihovýchodní Asie, který nazvali novým jménem Indočína (ta zahrnuje dnešní Vietnam, Laos a Kamobodžu). Hlavním bodem zájmu Francouzů však nebyla Kambodža, ale Vietnam.  I díky tomu mohla Kambodža, relativně v poklidu, po druhé světové válce vyhlásit nezávislost na Francii. Částečnou nezávislost dostala Kambodža v roce 1949. Plnou nezávislost Francie uznala až 9. listopadu 1953.

Hlavním představitelem boje za nezávislost se stal princ Sihanouk. V roce 1955 Sihanouk abdikoval ve prospěch svého otce a sám založil vlastní politickou stranu. Ta ve stejný rok vyhrála volby naprosto drtivým způsobem, když získala všechny křesla v parlamentu. V 60. letech se Sihanouk, po několika milostných aférách, oženil s Monique Izzi. V této době platilo, že Sihanouk je Kambodža a jeho vedení země vede k národnímu úspěchu. 

Nicméně v 60. letech byla země vtažena do bojů ve Vietnamu a vládní vojska byla nucena bojovat s levicovými povstalci na venkově. Mezi lety 1963 až 1973 dokonce Kambodžu bombardovala US Air Force. Na Kambodžu bylo svrženo na 2,7 milion tun bomb a bombardování si vyžádalo 40 až 150 tisíc obětí. Cílem bombardování se staly tréninková centra Vietkongu a vojenské tábory Rudých Khmérů.

Na počátku 70. let, kdy byla celá země v troskách, odvolalo národní shromáždění 18. března 1970 krále Sihanouka. Ten poté opustil zemi a odjel do Pekingu a připojil se ke komunistům.

Po vítězství Rudých Khmérů 17. dubna 1975 se Sihanouk vrátil zpět do vlasti jako představitel nově vzniklého státu Demokratická Kampučia. Z této funkce po roce odstoupil a byl uvězněn v královském paláci jako vězeň Rudých Khmérů.

Když Rudí Khmérové slavnostně napochodovali do Phnom Phenu 17. dubna 1975, jen málo obyvatel si dovedlo představit hrůzy, které budou následovat. Pol Pot a jeho stoupenci se stali autory jedné z nejkrvavější a nejbrutálnější revoluce v dějinách lidstva. Rok 0, jak Rudí Khmérové nazvali rok 1975 podle vzoru francouzské revoluce, se stali i rokem, kdy se Kambodža odřízla od své bohaté historie a všech vnějších vlivů. 

Pol Potova tvář se na veřejnosti neobjevila až do roku 1976, kdy se vrátil od svých mentorů z Pekingu. Od svého návratu se pak objevoval i na veřejnosti, ale vyhýbal se setkáním se zahraničními médii. Objevoval se pouze v oficiálních vládních propagandistických filmech a reportážích.

Kambodžu, paradoxně, od Rudých khémrů osvobodil 25. prosince 1978 komunistický Vietnam. Aby se Rudí Khérové zachránili, prchli do džungle a ukryli se nedaleko thajských hranic odkud prováděli v následujících desetiletích výpady proti vládním vojskům. Pol Pot zemřel v domácím vězení v roce 1998. Jeho tělo bylo spáleno na hranici. V následujícím roce byl vládními jednotkami zlikvidován i zbytek Rudých Khmerů

Stále není přesně známo kolik obětí si tříletá vláda Rudých Khmérů vyžádala. Vietnamci odhadují, že za oběť padlo na 3 miliony obyvatel. Zahraniční experti odhadují počet obětí na 1 milion a Yale university odhaduje počet obětí sahající ke 2 milionům obyvatel. Před řáděním Rudých Khmérů žilo v Kambodži 7 milionu obyvatel.

Král Sihanouk zůstal v paláci až do začátku roku 1979, kdy se navrátil zpět do Pekingu. Mimo Kambodžu zůstal celých 10 let, než se natrvalo rozhodl vrátit do královského paláce.

Aby se země stabilizovala a snížil se vliv Rudých Khmérů, rozhodla se OSN v roce 1993 zasponzorovat volby. Kambodžané volili proti ozbrojené vládě, která byla u moci. Nejvíce křesel získala Roajalistická strana vedená princem Norodomem Ranariddhem. Zemi začal hrozit ozbrojený konflikt s představiteli Lidové revoluční strany Kambodže (dnes známá jako Kambodžská lidová strana včele s premiérem Hun Senem), která měla do té doby moc. Výsledek voleb nebyl respektován a v zemi byla nastolena vlády dvou ministerských předsedů současně. Roajalisté i původní ozbrojená vláda vládli ruku v ruce. Druhým ministerským předsedou (second prime minister) se stal bývalý vysoký kádr Rudých Khmérů, Hun Sen, který nakonec prvního ministerského předsedu (first prime minister) prince Norodoma Ranariddha z vlády odstranil a upevnil svou pozici. U vlády je dodnes, již jako jediný ministerský předseda.

24. září 1993, po 38 letech v politice, se Sihanouk posadil znovu na královský trůn. Svého křesla se vzdal, ve prospěch svého syna prince Norodoma Sihamoni, 7. října 2004. Sihanouk zemřel 12. října 2012 v Pekingu.


Kambodža

177
371