Dvanáct kilometrů severovýchodně od městečka Trinidad jsou tři vzájemně propojená údolí San Luis, Santa Rosa a Meyer, které zabírají plochu přes 225 kilometrů čtverečných a říká se jim jednoduše Valle de Los Ingenios (česky Údolí cukrovarů). V době největší slávy cukrovarnictví zde stálo více jak 50 cukrovarů a pracovalo více jak 11 tisíc otroků.

Zhruba od roku 1650 se v oblasti začala rozvíjet produkce cukrové třtiny a navazující cukrovarský průmysl především proto, že tato oblast měla dobré podmínky pro plantáže cukrové třtiny - úrodnou půdu, dostatek vody, ale důležitým faktorem byla i  blízkost přístavů odkud se cukr vyvážel do celého světa.

V první polovině 18. století začal do regionu proudit kapitál podnikatelů, který dal velký impuls pro další rozvoj plantážnictví a zpracovatelského průmyslu, mezi roky 1700 a 1750 existovalo v údolí okolo 20 cukrovarů. V druhé polovině 18. století se město Trinidad  stává centrem cukrovarnictví celé Kuby a jedním z nejpokrokovějších měst Kuby. Na počátku 19. století nastává veliký "boom" cukrovarnictví. Již okolo roku 1840 jsou však vyčerpány kapacity regionu (nedostatek volných pozemků, snížená úrodnost půdy a nedostatek otroků) a začíná postupný úpadek.

Ten způsobil odliv kapitálu do jiných regionů Kuby. Další ranou pro cukrovarnictví ve Valle de los Ingenios bylo rozšíření cukru z řepy cukrovky na evropských trzích.  Tato skutečnost, společně se začátkem světové hospodářské krize v roce 1857 a začátkem kubánského boje za nezávislost roku 1868, téměř zcela zastavila ekonomický rozvoj regionu.  Další veliká rána pro tuto oblast přišla v 90. letech 20. století, kdy skončily téměř všechny cukrovary.

Údolí Valle de los Ingenios a město Trininad bylo roku 1988 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO i navzdory tomu, že většina unikátních staveb je v troskách. Dodnes zde můžete najít jen pár zrekonstruovaných budov. Jako dobrý příklad může sloužit farma Guachinango se zachovalými plantážemi a turistickou restaurací. V údolí  se nachází i zrekonstruovaná, 45 metrů vysoká,  strážní věž "Iznaga Tower" postavená někdy kolem roku 1816 Alejo Maria Iznaga y Borrellim. U strážní věže stojí i zrekonstruovaný dům plantážníka z Manaca Iznaga. Jediné co nebylo rekonstruováno, jsou ubikace otroků. Bohužel v nich dodnes bydlí většina obyvatel v údolí.