Dnešní podobu náměstí vtiskl papež Alexander VII. Ten ihned po svém zvolení, v květnu 1655, pověřil úpravou náměstí slavného italského architekta Gian Lorenza Berniniho. Práce na stavbě začaly ještě toho roku a skončily v roce 1667.
Bernini dostal od Alexandra VII jasné zadání. Vystavět náměstí, které utvoří ucelený, reprezentativní prostor schopný pojmout obrovské množství věřících, kterým může papež žehnat.
Náměstí se skládá ze dvou prostranství, většího elipsovitého (šířka 240 metrů a délka 190 metrů) pojmenované Piazza Obliqua a menšího lichoběžníkového pojmenovaného Piazza Retta. Celé svatopetrské náměstí lemuje kolonáda v toskánském stylu, která symbolizuje otevřenou náruč církve vítající věřící, kteří přicházejí do Vatikánu, aby si upevnili víru.
Kolonáda je tvořena 284 dórskými sloupy, výška každého sloupu je 15 metrů. Sloupy jsou rozestavěny ve čtyřech řadách (každá řada má 36 sloupů). Na římse kolonády, široké 17 metrů, je umístěno na 140 travertinových soch, které vytvořil sám Bernini se svými studenty.
Před bazilikou byl roku 1586 vztyčen egyptský obelisk z červené žuly ze 13 století před naším letopočtem, který sem byl dovozen z Heliopole. Obelisk je vysoký 25,5 metru a i s podstavcem s bronzovými lvy a křížem na svém vrcholku je vysoký 41 metrů.
Bernini ty si tento obelisk zvolil za střed budoucího náměstí. Dalším prvkem se kterým se musel Bernini vypořádat byla fontána postavená nedaleko obelisku. Architekt si s touto nesouměrností poradil vybudováním druhé fontány na opačné straně od obelisku tak, že všechny tři stavby jsou v jedné ose a náměstí tak působí symetrickým dojmem.
